9. srpna 2023
Aktuálně
Děkujeme za krásný vzkaz a motivaci pro další klientky, které se ocitly v těžké životní situaci.
Dobrý den, jmenuji se Květa a jsem bývala uživatelka Azylového domu v Lovosicích. Vůbec nevím jak začít ale asi bych nejdříve začala obrovským DĚKUJI Všem pracovníkům Azylového domu , protože jen díky nim jsem dostala odvahu bojovat za sebe i děti aby jsme měli lepší život. Vám všem moc děkuji za Vaši oporu, pomoc, pochopení, a to nejdůležitější že jste ve mě věřili
A proč to sem píšu
Píši to sem proto aby maminky které skončí na azylovém domě neztráceli naději a důvěru. Nebáli se říkat pravdu o svých problémech a říkat si o pomoc .Aby nezahazovali šanci žít plnohodnotný život takový jaký si přejí. Stačí jen chtít to změnit. Už kvůli dětem.
Chtěla bych Všem maminkám v azylových domech říct aby přesto že život na azylovém domě není lehký tak aby si dokázali vážit toho že tam vlastně jsou. Ze mají střechu nad hlavou a jejich děti teplé jídlo. Aby pochopili že každodenní řád a povinnosti v azylovém domě mají svůj účel a důvod, že to co dělají nedělají pro ostatní ale vlastně pro sebe. A to nejdůležitější ( teda aspoň pro mě určitě ) být pokorné a umět říct DĚKUJI. Aby nebrali vše jen jako samozřejmost např. (oblečení, potraviny atd ).
Já sama když jsem se ocitla v tomto azylovém domě jsem měla velký problém to v sobě přijmout. A věřte že ze začátku jsem nebyla moc klidná uživatelka. Na vše jsem nadávala, vše mi vadilo a nechápala pravidla. Ale vše se změnilo jen díky všem pracovníkům. Našla jsem v nich neskutečnou psychickou oporu , pomoc , důvěru a i kdykoli mě něco tížilo vždy mě vyslechli a to mi pomohlo nejvíc.. pobyt v azylovém domě jsem zvládla hlavně díky nim.
Uteklo osm měsíců na azylovém domě a já se s dětmi stěhovala do svého. Nikdo si nedokáže představit takovou radost a hrdost že jsem to zvládla. A až ve svém jsem si uvědomila jak moc je někdy důležité padnout na dno aby mohl člověk opět vstát. A s čistým srdcem mohu říct, že dnes jsem ráda a děkuji za to že jsem tenkrát o vše přišla a otevřela dveře azylového domu, protože teď se s dětmi máme tak jak jsem si vždy přála a jak jsme se v životě nikdy neměli.
Stačí opravdu jen chtít proto něco udělat a ne si jen říkat že to nejde nebo čekat až to někdo vyřeší nebo vyřídí za nás. Naučit se mít pokoru k těm kteří se nám snaží pomoct, umět říct pravdu , otevřít se a říct děkuji. Bez azylových domu by maminky přišly o své děti a o to víc je třeba si jak azylového domu tak i všech pracovníků vážit!
